VYUČOVANÉ PŘEDMĚTY VE STUDIJNÍM OBORU

RESTAUROVÁNÍ KOVŮ

OBSAH VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU

Na začátku studia je výuka zaměřena na rozvíjení výtvarně řemeslných schopností a dovedností v oblasti kresby a malby, modelování a reprodukčních sochařských technik, výtvarného zpracování kovů a na technologické postupy s důrazem na sjednocení úrovně znalostí studentů, kteří přicházejí z různě zaměřených středních škol. V průběhu dalšího studia přibývá specifických teoretických a praktických úkolů, které řeší student spolu s nabývanými vědomostmi a dovednostmi individuálně, pod vedením vyučujícího. Důraz je kladen na integraci vyučování teorie a praxe.

1. RESTAURÁTORSKÁ PRAXE
Žáci si ověřují nabyté teoretické a praktické znalosti a dovednosti získané ve všech výše popsaných předmětech. Jsou vedeni k samostatné práci, poznávají a osvojují si pracovní podmínky a postupy jednotlivých dílčích operací. Spolu s řemeslnou zručností se rozvíjí také jejich výtvarný cit pro zpracování materiálu a schopnost vhodné volby nástrojů a technologic­kých postupů. Žáci si v těchto hodinách také ověřují metody restaurátorského průzkumu, který je nezbytný pro volbu vhodného restaurátorského zásahu.

2. CHEMIE PRO RESTAURÁTORY
Seznamuje studenty se všemi zákonitostmi chemických reakcí a postupů, které souvisí s destrukcí materiálů a také s jeho konzervováním a restaurováním. Přibližuje vlastnosti materiálů, které se v současné době v konzervátorské a restaurátorské praxi používají.

3. TECHNOLOGIE
Podrobně se zabývá vývojem technik, technologií a materiálů, používaných při výrobě a restaurování výrobků z kovů. Probíhá v úzkém spojení se sérií praktických cvičení, která na ni navazují. Nedílnou součástí předmětu je okruh učiva z oblasti konzervování a restaurování kovů.

4. DĚJINY UŽITÉHO UMĚNÍ
Jsou pokračováním předchozího předmětu. Zprostředkovávají pochopení podstatných zákonitostí vývoje a existence těchto specifických uměleckých forem a způsobů jejich hmotného projevu. Předmět seznamuje studenty se všemi slohotvornými prvky, které se v jednotlivých slohových epochách objevují také na předmětech hmotné kultury.

5. ODBORNÁ PRAXE
Poskytuje studentům zkušenosti při práci v reálném prostředí, umožňuje aplikovat získané vědomosti a dovednosti v praxi. Integrací pracovních cvičení s odbornou praxí spolu s konzultacemi s odborníky muzeí a jiných institucí, rozvíjí komunikační schopnosti a připravuje studenty na budoucí pracovní prostředí.

6. DĚJINY UMĚNÍ
Navazují na znalosti všeobecně vzdělávacích předmětů na střední škole (např. obecné dějiny). Poskytují studentům orientaci ve vývoji jednotlivých epoch dějin světové výtvarné kultury a upozorňují na zákonitosti, které jej doprovázejí.

7. KRESBA A MALBA
Rozvíjí výtvarné cítění a schopnosti v oblasti kresby a malby, které jsou předpokladem pro zvládnutí úkolů odborně výtvarného charakteru. Na tento předmět navazuje:

8. FIGURÁLNÍ KRESLENÍ
Stejně jako kresba a malba tvoří tento předmět základ pro prakticky zaměřenou výtvarně technickou dokumentaci a modelování pro restaurátory. Rozvíjí schopnost tvarového vnímání a poskytuje soubor vědomostí z oblasti anatomie.

9. ZÁKLADY MODELOVÁNÍ
Rozvíjí cítění plastického tvaru a schopnost jeho vyjádření v materiálu. Seznamuje studenty se základy modelářské a sochařské praxe, s materiály a s technikami odlévání do forem a sádrování.

10. MODELOVÁNÍ PRO RESTAURÁTORSKOU PRAXI
Okruhy učiva jsou zaměřeny na využití znalostí základů modelování při restaurátorské praxi, zejména při rekonstrukci a doplňování. Úzce souvisí s předmětem výtvarná dokumentace a praktická cvičení.

11. VÝTVARNĚ-TECHNICKÁ DOKUMENTACE
Je zaměřena na praktické využití znalostí a dovedností z kresby, malby a práce s PC přímo v restaurátorské praxi.

12. FOTOGRAFICKÁ DOKUMENTACE
Umožňuje studentům osvojení si vědomostí a dovedností z oblasti fotografování, jeho technik, materiálů a technologií, včetně aplikace výpočetní techniky. Předmět je zaměřen na dokumentační fotografii a je provázen řadou praktických cvičení. Úzce souvisí s předmětem výtvarně-technická dokumentace.

13. CIZÍ JAZYK
Rozšiřuje a prohlubuje komunikativní dovednosti studentů v oblasti profesní i soukromé. Rozšiřuje znalosti odborné terminologie a vytváří tak předpoklady pro vedení odborné diskuse a pro další studium cizojazyčných pramenů. Od II. ročníku je studentům zadáváno zpracování odborného tématu ve zvoleném cizím jazyce.

14. DOPLŇUJÍCÍ VOLITELNÉ PŘEDMĚTY
Zahrnuje předměty jako muzejnictví, etnografie, anatomie pro výtvarníky, klimatologie, religionistika, ikonografie a legislativa ČR.

ORGANIZACE VÝUKY

Studium je organizováno podle platných předpisů resortu školství. Výuka se uskutečňuje prostřednictvím přednášek, odborných seminářů a praktických cvičení.

METODICKÉ POSTUPY

Formy a způsoby výuky v oboru Restaurování kovů jsou specifické pro daný vzdělávací program a vyšší typ studia - přednášky, semináře, praktická cvičení. Ateliérový způsob výuky předmětů výtvarné přípravy a praktického cvičení s malým počtem studentů v jednotlivých ročnících umožňuje odborné vzdělávání, tzn. připravuje pro výkon náročnějších nebo specializovaných činností. Vzdělávacím cílem tohoto programu je vybavit studenty, prostřednictvím systematické výtvarné a technické přípravy, vědomostmi a dovednostmi na takové úrovni, aby byli schopni nalézt uplatnění v rejstříku nabízených možnosti konzervátorské a restaurátorské praxe. Výchovným cílem tohoto programu je především posílení samostatnosti studentů ve studijní práci a následně v praxi a zvýšení pocitu zodpovědnosti na jejích výsledcích. Vysokým podílem praktického vzdělávání, pod vedením zkušených odborníků, je formována profesionální etika budoucích restaurátorů a utvářen esteticko-etický názor. Důležitou roli pro osobnostní růst hraje také setkávání a konzultace s výraznými osobnostmi působícími v oblasti restaurování, architektury, památkové péče a výtvarného umění a řemesla.

VOŠ-UP PÍSEK / 2009-2010 / VYUČOVANÉ PŘEDMĚTY - KOV